Největší hřích je nesmiřitelnost.
Být nesmiřitelný je vlastnost, kterou užijete, pokud jste fanatik. Kazatel. “Bijte je, nikoho neživte!”
Ono to tak dobře zní! Tak zásadově, morálně, správně!
“Být nesmiřitelný k chybám” se krásně vyjímá na vývěsním štítu myšlenkového hnutí. Má to evokovat, že chyby netolerujeme, snažíme se je nedělat a cizí napravujeme. Bez výjimky.
Dlouhé roky píšu o “binárních lidech”. O lidech, kterým je dobré jen to, co je stoprocentně dobré, a cokoli pod to je pro ně špatné. Neuznávají škálu, neuznávají nuance, uznávají jen “stoprocentně správné”. Protože jsou nesmiřitelní k chybám.
Jejich argumentační šikmá plocha je velmi přímočará: “Když budu tolerovat jednu chybu, mám tolerovat i dvě? A kde se to pak zastaví?!”
Abrahám s Hospodinem smlouval: Padesát spravedlivých? Pětačtyřicet? Nebo jen čtyřicet? Třicet? Dvacet? A Hospodin se nechal usmlouvat. Kdyby byl binární, tak Abraháma vyfakuje, řka: “Buď všichni, nebo nic!”
Kdo říkal, že “odpouštět je božské”?
Nesmiřitelnost je ryze lidská. Není to jen forma netolerance: Je to nenávist, nalakovaná morálkou na šlechetno!
Morální nesmiřitelnost v sobě spojuje to nejhorší z obou světů. Z morálních sporů si k nenávistné podstatě nesmiřitelnosti bere axiomatickou nekritizovatelnost: “Toto je nemorální!”
Jako by současná doba zapomínala, že morálka není shůry seslaná absolutní pravda, ale výklad etických principů, zasazený do konkrétní doby a společnosti. Sleduju, co všechno se spojuje se slovem “morální…”, a došel jsem k přesvědčení, že to je prázdný kýčovitý žvást. Ne “morálka” an sich, ale její hyperinflace v projevech.
Cokoli, s čím jsme dřív “nesouhlasili”, nebo nás to “pobuřovalo”, nebo nám to “vadilo”, můžeme dnes označit za “nemorální” - a stále ještě to bude fungovat jako absolutizace a odosobnění. Ne že “mně to vadí”, ale je to nemorální - tím vytáhnu svou nelibost ze subjektivity, postavím ji vedle sebe a tvářím se, že se vztahuju k čemusi, co existuje nezávisle na mně.
Zatím to funguje, protože funguje síla slova “morálka”. Brzy se promění v prázdný žvást. A nebude to vinou nemorálních. Bude to vinou moralistů, kteří snížili svoji laťku pro udělování statusu “amorální” kamsi k nule. Čím nesmiřitelnější (sic!) moralista, tím nižší laťka.
